KVP Rybníky u Dobříše
Dnes jsme vyrazily zkusit štěstí až k daleké Dobříši. Dlouho se uvažovalo, jestli vůbec pojedeme, přeci jen 4 hodny cesty autem není málo... nakonec jsme ráno v 5 hodin už nachystáni a sbaleni jeli, pro dnešek v sestavě já, mamka, Sárinka a řidič děda:). Cesta byla dlouhá, nicméně kolem deváté jsme dorazili na místo, kde nás po dlouhé koloně aut čekajících na parkování přivítala Danča s našim bráškou Falcem ( Hagar Slezský hrádek ), takže dnes jsme konečně poznali i našeho druhého bráchu. Jsem moc ráda, že jsme se potkali, Falco je opravdu super pes s milou povahou, vzhledově celý tatínek. Danča s sebou měla i Batmana, jednoho ze své rozsáhlé smečky psů.
Pak už jsme se šly se Sárčou zaregistrovat a zjistily jsme, že jsme v mezitřídě samy. Nejdřív jsem měla smíšené pocity, přeci jen nesoupeřit proti nikomu, ovšem po té, co jsem zjistila, že vůbec není samozřejmostí, že pes, který je ve třídě sám, vyhraje, zase se mě zmocnilo výstavní napětí. Netrvalo dlouho a už jsme byly v kruhu - a bylo to super. Konečně můžu říct, že se Sárinka předváděla bez větších problémů, a to i přes to, že vedle kruhu stála mamka s dědou. Posuzoval nás pan Milan Krinke, který už nás viděl i na bonitaci, a moc se mu Sárča líbila. Vesměs ji velmi chválil, až na nějaké drobné vady. Co mě ale moc potěšilo byl fakt, že při komentování se zdržel u našeho předvedení, které podle něho bylo úžasné. Sárinka tedy získala ocenění V1, VT a následně i KV. Fena ze třídy otevřené se bohužel nedostavila, tudíž jsme o Krajského vítěze neměly s kým běžet, takže nás pan Krinke nechal zaběhnout ,,čestné kolo", při kterém konstatoval, že si Sára titul Krajského vítěze právem zaslouží:).
Potom už jsme jen chvilku času strávili s Falcem, vyzvedly si náš první krásný pohár a jelo se domů. S titulem KV jsme se ještě mohly zúčastnit dalších soutěží o Nejhezčího psa skupiny, a následně všech skupin dohromady, soutěže se ovšem konaly až odpoledne, tak jsme po zvážení rozhodli, že radši pojedeme domů, abysme se vrátili v přijatelný čas, tento úspěch nám bohatě stačí:).
Na závěr musím říct, že jsem, co se vystavování týče, měla ze Sárinky obrovskou radost. To se bohužel nevztahuje na chování mimo kruh, kdy byla značně nervózní, ale, kdo by po tolika hodinách strávených v autě nebyl mimo. Prostě jsem moc ráda, že celý den takhle zvládla a že už jsme schopny se vystavit tak, abysme nedělaly jen ostudu:).
