Fraktura zubu u Heavy

Heavynce se nevyplatila její energie a radost ze života a podařilo se jí ulomit zoubek. Nevíme přesně, jak se jí to stalo. Nejsem si jistá, jak odborně se tomu zubu říká, každopádně pro představu, když bych vzala u člověka jedničky, tak hned ten vepředu vedle nich. Názor paní veterinářky byl jasný - je to otevřené, může to bolet, může to zpřístupnit infekce, musí se s tím rychle něco dělat. Na středu jsme se tedy objednaly na VFU k panu doktoru Fichtelovi. V 9 už jsem se s Heavy hlásila na dispečingu a zhruba půlhoďku na to už jsme stály v ordinaci. Pan Fichtel naznal, že je to třeba spravit hned, ale že mají dnes narváno, tak ať jim tam Hevču nechám a oni že ji vezmou, když někdo odpadne (to mohlo být za hodinku, ale i třeba za 3) a že mi dají vědět, jak skončí. V této chvíli sem to pod nátlakem okolního stresu a všeho prostě nezvládla, věděla jsem, že nehrozí, aby tam Hevča zůstala beze mě, tak jsem si ji vzala a šly jsme čekat ven...já jsem byla opravdu na nervy, Heavy byla moc hodná a já zkusila obepsat kámošky z veteriny, chviličku si na nás udělala čas Léňa od Angie, za což jí moc děkujem. Začínalo pršet a byla příšerná zima, jenže vevnitř v čekárně byli samí velcí hafani, kterých se Heavy bála a vrčela na ně. Když už byla zima opravdu obrovská, řekla sem si, že se nedá nic dělat a že to zkusím...a Hev jakoby vycítila vážnost situace, žádného psa si nevšimla, lehla si a odpočívala. Měly jsme štěstí, místo pro nás se uvolnilo už kolem 11, takže Heavynku poslechli, uspali a mě poslali čekat. Rozhodla jsem si zkrátit čas v místní kantýně, kde na mě čekala záchrana - na obědě jsem se potkala s Marťou od Abry a Fuzzy, dlouho jsme se povídaly a ten nekonečně dlouhý čas tak utíkal rychleji. Potom už jsem se vrátila zpátky do čekárny, ještě jsem rychle po telefonátu s mamkou musela vyhledat pana doktora, protože jsem mu zapomněla říct, že je třeba Heavy vytrhnout ještě jeden mléčný zub (achjo, byla jsem opravdu mimo:D) a v tu chvíli mi pan doktor oznámil, že to vypadá ,,opravdu strašně"...V té chvíli by se ve mně krve nedořezal a jen jsem hypnotizovala pohledem spící Heavynku...to, že mi pak řekl, že to vypadá strašně se zoubkem, byla pro mě v ten moment obrovská úleva....Pak už jsem si šla sednout do čekárny, bylo to nekonečné, Heavy měla narkózu zhruba na 2 hodiny. Pan doktor přišel něco sdělit jedné paní v čekárně a mně ujistil, že Heavynka už se probírá a že už jen nechá dokapat infuzi. Nikdy nezapomenu na okmanžik, kdy mi zlato přivedli, byla jsem šťastná, že je vzhůru. Ta se samozřejmě ještě svalila na zem a ležela. V další moment mi pan doktor Fichtel přišel říct co a jak. Rána byla příliš hluboká na to, aby ji mohli zpravit tím ,,nejlepším závěrečným myteriálem" (nevím, co přesně to je), takže Hevči zoubek stabilizovali cementem. Máme ránu mazat mastičkou a uvidíme, jak se zub bude chovat dál. Je možné, že bude v pořádku, stejně tak je možné, že se rozlomí, praskne....něco se stane a přišla by o něj..ale já pevně doufám, že to Hev zvládne a bude všecko v pohodě:))Už ten den čile běhala, jakoby nikdy v ádné narkóze nebyla. Zvládla to výborně!!